Atlantský příběh...

1. listopadu 2013 v 20:11 | André |  Má cesta a vzkazíky ode mne
1.11. je to den zničení Atlantidy.Na tento den připadá svátek All Souls Day, v našich končinách Dušičky - proč asi....
Velká většina inkarnovaných bytostí na území Ameriky a Evropy je tu právě proto, abychom si znovu vyzkoušeli atlantský scenář. Rozhodneme se tentokrát jinak?
Udělejte si zítra chvíli klid a spojte se sami se sebou. Nalaďte se na události, jenž vedly k jejímu pádu. Právě vytváříme novou časovou linii.
Každý máme svůj příběh s Atlantidou... vkládám jeden...


ATLANTIDA 12.12.2011 předem vnímám, že budeme v Atlantidě a že tu bude i tvůj syn Petr a přivt. dušička cítím na Atlantidu nezvykle těžké energie… Alenka = 16tiletá dívka než začnu načítat události, cítím :smutek, chaos, pád, bouře, tma,… je to poslední fáze Atlantidy - dívka je dcerou velkého učence, velmi silného………. mága…… - mág má uchovat co nejvíce z pokladů - z duchovních pokladů Atlantidy - mnozí obyvatelé mohou využít svých schopností a převtělit se jinam, na jiná území (Egypt, Mexiko, …. ) - ale mág a jeho rodina musí zůstat - protože oni jsou největším "kalichem" vědomosti, spirituálních dovedností, velmi tajných receptur,…. - jsou tak duchovně vysoké bytosti, že ze smrti jejich fyzického těla při velkém zemětřesení nemají vůbec strach, - dívka se ale obává, aby dokázala beze zbytku splnit všechny své povinnosti, které má v rámci záchrany Atlantidy - cítí velkou zodpovědnost, na kterou ještě není připravena - vnímám tam ještě nějakého mladého muže - je jí velmi blízký - jako její bratr, ale není to její bratr - je to mladý muž, ke kterému chová velmi krásné a velmi čisté city… - doufala, že jednou budou spolu jako muž a žena, jako jedno tělo , jedna duše…. - teď ale zrychlující se události vše mění - dívka neví, kde on je - velmi ji to rozptyluje v jejím soustředění na "práci" - otec se na ní "zlobí" , napomíná jí - vidí její nesoustředěnost, ptá se jí, s čím jí může pomoci- ale ona se mu nechce svěřit - říká mu, že to zvládne - zatím stále nevidím, proč má dívka takovou zodpovědnost a kde je její matka (vnímám ji jako královnu…. ale zatím její energii nikde nevidím) - už přichází informace - matka dívky, velmi krásná a moudrá žena zemřela při porodu jejího mladšího bratra…. proto vnímám i takové těsné spojení mezi dívkou a mladíkem - vnímá v něm silně i svého bratra - proto ale povinnosti maminky přechází na ní - byla vychovávána s velkou láskou, v přenádherných energiích harmonie, souznění, bezpodmínečné lásky, svobodné vůle, ale i pokory, úcty jeden k druhému i úcty ke svobodné vůli toho druhého - proto se znovu otec ptá, jestli je připravena, jestli to zvládne - nebo jestli se chce svého úkolu vzdát…. má na to právo !! Právo svobodné vůle… i kdyby měla její milovaná země přijít o část svých duchovních pokladů ! Ale svobodná vůle každého jedince je zde mnohem víc než cokoli jiného !! - dívka velmi miluje svého otce, nechce ho zklamat, má pevnou vůli to dokázat - jen ji v tuto chvíli chybí maminka, aby jí dala odvahu a objetí jejího věrného přítele, aby ji dodal mužskou energii, sílu - otec vnímá její obavy a připomíná jí : vše, co potřebuješ, máš ! Vše co potřebuješ, hledej uvnitř sebe sama… nepotřebuješ maminčinu něhu a přítelovo objetí…. - situace na ostrově se prudce zhoršuje, je třeba jednat, připravit se na poslední chvíle - dívka přeci jen zatouží vidět svého přítele - je to silnější než ona….ztratila znenadání maminku, bratra…. nechce bez rozloučení přijít i o přítele… cítí obrovskou lásku a chce se alespoň rozloučit…. aby se pak mohli zase setkat… chce mu vyjádřit svou lásku, otevřít své srdce - prosí otce - ale ten říká, že teď už je pozdě, že teď už není čas….. !!!! - dívka je plná odhodlání vše zvládnout, ale její srdce není pevné, je plné nejistoty a bolesti…. - proto nemůže svůj úkol zvládnout…… - dívka to ví. Ví, že může silou vůle a myšlenkou ovládnout cokoliv a zvládnout cokoliv, srdce ale silou vůle neovládne… vše vychází ze srdce….. - a protože nechce ublížit své krásné Zemi (pro ní je to jako překrásná planeta) - sděluje otci, že se vzdává svého úkolu a odchází…. na poslední chvíli…. - odchází z překrásného hradu směrem k moři, vnímám velké otřesy půdy, obrovské blížící se vlny…. - dívka už nemá šanci setkat se se svým milým… teď už ne…. - usedá na útes nad mořem…. tiše s bolavým srdcem medituje, spojuje se v meditaci s maminkou….. a s velkou vlnou se "vrací" zpět do moře…… - nevnímám (jako v jiných blocích), že by dívka měla obrovské pocity viny…. byla vychována v zákonu svobodné vůle….. ví, že měla právo se svého úkolu vzdát…. ( i když by bylo zodpovědnější, kdyby to udělala dříve) - ale její srdce zavřel obrovský smutek, lítost…. že nepomohla otci, své krásné planetě, že vinou svého zaváhání se ani nerozloučila se svým milým….. lítost, obrovská lítost…. Lítost je ale stejně falešná energie jako pocit viny….. a velmi velmi silná … velmi ovládající duši… svazující křídla, dusí, táhne k zemi…. nenápadně, ale soustavně a systematicky… nenápadně…. ale stále víc a víc...
Jména byla pozměněna, přesto to je jeden z mnoha mých životů i příběhů... také je nádherné... zjistit svůj příběh... přesto je nejkrásněší ho žít tady a teď... André

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lillien Lillien | 10. prosince 2013 v 13:30 | Reagovat

...uffff to je sila, cítim tú obrovskú beznádej, bolesť v srdci...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.